Harmonie duše

31. července 2016 v 19:41 | Markéta |  Semper eadem
"Já spánku hrozím se a hrůzu z něho mám
jak z jámy děsivé, jež vede bůhvíkam.
Mně všemi okny v zrak jen nekonečno svítí,
a můj duch, jímaný co chvíli závratí,
by chtěl jak Nicota nic nepojímati."

Charles Baudelaire
 

Netrpělivost srdce

24. července 2016 v 17:47 | Markéta |  Semper eadem
Začal jsem pomalu chápat, že právě vyřazení, poznamenaní, oškliví, zestárlí, sešlí, odstrkovaní touží s mnohem vášnivější, mnohem nebezpečnější dychtivostí než šťastní a zdraví, že milují fanatickou, temnou, černou láskou a že žádná vášeň na světě se nevzpíná dychtivěji, zoufaleji než právě ona beznadějná vášeň nevlastních dítek božích, která jen v lásce a v opětované lásce mohou cítit ospravedlnění své pozemské existence.
Netrpělivost srdce (S. Zurig)


Mlhavý opar

23. července 2016 v 22:04 | Markéta |  Semper eadem
Kapitola věnována Makky. Je opět pouze pro starší 15 ti let. Zpětně jsem si několikrát celou povídku četla, aby byla plynulá a konzistentní a přitom i tvoje komentáře. Musím přiznat, že nevím, jestli by vznikaly další kapitoly, kdyby nebylo tebe. Možná ne. Jak jinak se ti můžu odvděčit než další kapitolou a věnováním?


Lepší než spát dvě hodiny je nespat vůbec. To byla jediná myšlenka, kterou Harryho unavený mozek dokázal vyplodit. Musel si přiznat, že na něj Bradavice měly negativní vliv. Bohužel. Byl nesmírně unavený, nemohl spát, příšerně se potil. Prostředí školy ho nepřijalo do svojí náruče jako útulný domov, ale spíš se ze všech koutů vynořovaly nestvůrné vzpomínky a nedávaly Harrymu možnost si odpočinout od úzkosti. Seděl u oběda, nejedl, oči měl upřené do prázdna a myšlenkami byl v posteli. Když si uvědomil, že kdyby si lehl, stekně by nemohl spát, ironicky se ušklíbl. Jeho tělo si zjevně umanulo ho umučit k smrti. Dnes ráno všechny dotěrné dotazy svých kamarádů, co se s ním děje, odbyl obvyklými řečmi o tom, že nemohl spát a je unavený. Z poslední hodiny před obědem odešel dřív pod neviditelným pláštěm, aby utíkal do koupelny si opláchnout obličej a aby se šel posilnit něčím k snědku. Při Binnsově monotónním výkladu o upalování čarodějnic ve středověku neustále usínal a měl pocit, že nevydrží ve vzpřímené pozici ani sekundu. Jeho tělo jakoby vážilo tunu a on ho musel nutit sedět a koncentrovat se. Když hledal zoufale povzbuzení těkajíc očima po místnosti, narazil na Draca. Vzpomínka na to, co se stalo v noci ho příjemně zalechtala v žaludku. Když ale zachytil Dracův výraz, věděl, že už tady nevydrží ani vteřinu. Draco koukal z okna a ztrácel se zjevně v nekonečně bolestných vzpomínkách, ve tváři byl červený a měl zvlhlé oči.
 


Zvrácené tajemství

19. června 2016 v 20:05 | Markéta |  Semper eadem
Kapitola je pouze pro starší 15ti let. Kapitola kompletní.

Konečně byl večer, Harry nutně potřeboval zpracovat všechny zážitky z dnešního naprosto šíleného dne. Ležel na zádech a očima těkal nepřítomně po ložnici. Cesta bradavickým expresem byla víc než nepříjemná, byl nervózní, protože na perónu nezahlédl jediný záblesk blonďatých vlasů a celou cestu kolem jejich kupé postávali zvědavci. To ještě netušil, že zahajovací hostina bude noční můra. Dorazil s Miou a Ronem mezi posledními a zmateně zůstali stát ve dveřích a hledali kolejní stoly. U dveří ale stál nějaký chlapec, odhadem páťák a bázlivě jim začal vysvětlovat, že ředitelka se rozhodla zrušit kolejní stoly a ukázal jim jejich nová místa. Harry zahlédl spoustu o rok mladších spolužáků včetně Ginny a ke své nesmírné úlevě a zároveň zděšení i blonďatého prince Zmijozelu. Seděl kousek od Seamuse a Deana a tvářil se povýšeně, jakoby se ho nic kolem netýkalo.

Těžká noc

9. června 2016 v 17:08 | Markéta |  Semper eadem
Kratší kapitoly Semper eadem jsem sloučila vždy dvě v jednu a konečně také dostaly jména, která si zaslouží. Ano, Makky má pravdu, tahle povídka bude ještě překvapovat a vše, co prozradím je, že další kapitola se bude jmenovat Zvrácené tajemství. Nebudeš mě asi mít po přečtení této kapitoly ráda, protože se nevyvíjí tak, jak si přeješ. Ale přece jen pár náznaků, že vše není ztraceno v ní je, ne? A ano, Dracovi v této povídce bezová hůlka říká pane. Kapitola bude delší, ale chtěla jsem sem před víkendem dát alespoň náznak toho, co se bude dít dál.

"Draco, to ne... Já už se k tobě nepřiblížím, pokud si to budeš přát. Neodcházej," prosil Harry a nerozuměl ani za mák tomu, co se zrovna dělo. S hrůzou hypnotizoval Dracovu třesoucí se ruku, blonďák na chvíli zaváhal, ale pak ji znova ve všeříkajícím gestu natáhl rozkazovačně k Harrymu. Harry se snažil zachytit jeho pohled, ale Draco se mu očima vyhýbal, jak jen mohl. Nezbývalo než mu vyhovět, Harry tichým accio přivolal bezovou hůlku a vložil ji do natažené dlaně. Svoji ruku přitom nechal sklouznout po Dracově.
"Neříkej mi Draco," pronesl blonďák s bolestivě staženou tváří a s hlasitým prásk! zmizel.


Další články


Kam dál